Přirozená víra

Životní poslání

Nejen člověk, ale všechny bytosti přichází na tento svět se svým životním posláním. Tím základním je udržení druhu a rodu. To platí pro všechno živé. U člověka je to složitější, každý z nás může mít zvláštní životní poslání podle svých schopností a podle potřeby společnosti.
Lidé v produktivním věku ve starém světě jsou zaměstnáni v dlouhé pracovní době, a pak nemohli plnit své životní poslání. Nemají čas a nyní už ani peníze. Když se mladých elita bojí, tak je pošle někam do války. Nový svět musí tuto překážku řešit, zkrátit pracovní dobu, aby zbyl čas na plnění životního poslání. Jistě to pak bude ve prospěch lidstva.
Každý člověk když přichází na svět, své životní poslání už zná. To hlavní i některé vedlejší. Nyní se často stávalo, že se situace ve společnosti měnila a oni své původní poslání nemohli plnit. To mohlo vyvolat depresi nebo přijali nové úkoly. S tím musíme počítat, také někdy přijmeme životní poslání až během života.
Pro přijetí životní role rozhodují předpoklady člověka. Ke svým schopnostem dostane další schopnosti pro úspěch a ochranu. Přijde do podmínek, ve kterých může svůj úkol splnit, tomu se říká „zajištěná inkarnace“, podle okolností také vhodného partnera, duchovní průvodce a ochránce. Stává se, že je nám přiděleno nevhodné pracovní zařazení. Práce nám pak nejde, děláme chyby, jsou s námi nespokojení. Nejlépe je včas odejít z místa ve kterém se nám nedaří a hledat jinou práci. Můžeme takto bloudit životem, až nastane situace a podmínky kdy je konečně možné životní úkol plnit. Měli bychom vědět, že odměnu za práci nedostaneme, za odměnu však můžeme počítat dosažené výsledky své práce. Průvodci se nám také snaží splnit naše přání a když to nejde, přijmeme nové úkoly, které by měly ke splnění potřeby a přání vést. Mít životní poslání je dobré, nesmíme se nudit. Za tím účelem často provádíme zbytečné a marné aktivity.