Přirozená víra

Kredit

Člověk je hodnocen podle svých skutků, podle svého jednání. Jde o karmu nebo také osobní kredit. Každého z nás hodnotí lidé se kterými se stýkáme, vlastní skupina a také duchovní svět, naši průvodci. Netýká se to jen člověka, hodnotíme úplně vše, co vstupuje do našeho života, třeba i počasí a jídlo. Hodnocení je přítomno od počátku v každé tvůrčí práci. Na začátku Knihy Genesis je píše, Bůh stvořil co či ono a ke všemu je připojeno hodnocení „a bylo to dobré“. Vše je účelově hodnoceno, až potom je označeno jako dobré nebo zlé. Ve skutečnosti samo o sobě nic není ani dobré, ani zlé, prostě to je. A je to ještě složitější, cokoli může být hodnoceno z různých pohledů odlišně. Jako příklad uvedu partyzány nebo piráty. Ti, pro které pracují, je hodnotí příznivě a jsou připraveni jim pomáhat i za cenu vysokého trestu. Druhá strana v nich vidí kriminální živly, které je nutno zlikvidovat. A co s tím? Je zapotřebí vyšší moc která by nezaujatě posoudila obě strany a našla příčiny jejich jednání a našla řešení ke všeobecné spokojenosti. A jsme u kreditu.
Každý z nás má nějaký kredit u lidí a skupin, světských i duchovních. Také zvířata, která žijí s lidmi, mívají kredit. To se projevuje uznáním, oblibou, sblížením a podporou nebo naopak odmítáním, výhradami a snahou omezit, blokovat a ukončit vztah. V duchovním světě kredit čili karma znamená přízeň, podporu, štěstí, rozvoj schopností a později přijetí ducha a naději na novou, zajištěnou inkarnaci. Zde je to výsledek dobrého vztahu k duchovnímu světu, úspěšné plnění životního poslání, skromnost a pohodové prožívání. Duchovní svět ocení, když si s námi může v telepatii povídat. A jak je to v realitě?
U všech, s kým máme nějaké společné nebo rozdílné zájmy, máme nějaký kredit a snažme se, aby byl dobrý. Každý hodnotí, jak se k němu chováme, zda projevujeme úctu. Také hodnotí, jaký má z nás užitek, vyznáváme stejné hodnoty a zda jedeme jeho cestou. Sami hledejme, jak získat dobrý kredit, mít dobré vztahy.