Přirozená víra 6

4 můj svět

.
Narodil jsem se 4.3.1953 pět minut po půlnoci. Měl jsem se jmenovat Jan, ale matce se nelíbilo N-Ň a tak mi dala jméno Pavel. Tím mi asi změnila osud. Schopnost napojení jsem získal po obou rodičích. Můj otec, mág Bohoušek, se podílel na Pražském jaru, to byla akce Židů. Vynesla nám všem volnou sobotu a druhý televizní program. Vyprávěl mi také o zničení Babylónu. Když mi byly tři roky, tak se rodiče rozvedli, neřešil jsem to a později jsem uznal, že se k sobě vůbec nehodili. Matka si žila svůj život a svěřila moji výchovu babičce. Ta mne naučila znát Brno, žehlit a skládat košile, také se se mnou učila. Jezdili jsme na chatu kousek od Brna, tam jsem byl celé prázdniny. Bylo tam hodně vrstevníků, ale většinou jsem býval sám. Toulal jsem se přírodou a lozil po stromech.
Naše rodina byla katolická, chodil jsem do náboženství, později jsem měl dobré znalosti z vědeckého atheismu. Erotika byla tabu, nic jsem o tom nevěděl. V páté třídě jsem měl malý malér, dnes by se to neřešilo, ale v té době to byl děsný problém, dostal jsem 50 ran na zadek a že nic nedostanu na vánoce. Dodnes to beru jako křivdu, mám svůj vztah k erotice a pedofílii a také zcela ignoruji vánoce. Otčím mi jako trest zakazoval sledování televize, tu od té doby také nesleduji a jsem rád. Domácí vězení bylo dalším trestem a tak chodím ven jen ze zdravotních důvodů. Moji průvodci měli se mnou hodně práce, ve třiceti případech jsem prožil riziko smrti a v ještě více případů mi hrozilo vězení nebo nějaký zákaz, tomu také zabránili. Osud mi také způsobil mnoho trapasů, pamatuji si je po celý život a kupodivu, koho se to také týkalo, poškozený o ničem neví nebo ví zase něco jiného. Ptal jsem se na to a bylo mi sděleno, že to byla náhražka chybějící výchovy. Je pravda, že si své trapasy pamatuji a už jsem je neopakoval. Naše rodina měla málo peněz a tak jsem kapesné nedostával. Nezvykl jsem si na peníze a také jsem je neudržel. Nyní se bez velkých peněz obejdu, to je výhoda, že si mohu udržet svobodu. Otec si přál, abych nešel na gymnázium, ale „na jejich boudu“ kde učil. O mnoho let později jsem maturoval na elektroprůmyslovce a on tam byl jako předseda komise. On nechtěl, abych se věnoval magii, tak mi vyrobil pájku, pájel jsem a vyráběl elektronkové zesilovače. Pak jsem pájku věnoval spolužákovi a on šel studovat vysokou elektro, což bylo překvapení, před tím se tomu nevěnoval. Po převratu přišla zcela jiná západní technologie a všichni VŠ mohli jít studovat znovu. Jako první maturitu ze tří jsem skládat na konci gymnázia. Dobře jsem zvládl fyziku, matematiku a ruštinu, ale literaturu jsem skoro neudělal, nenaučil jsem se Štúrovce. Věděl jsem, že ve slovenštině v příčestí minulém se všude píše jen měkké i, tak jsem prošel. Píši to proto, že jsem se pak s velkým štěstím dostal na obor fyzika-geologie, nebyl jsem však schopen se učit, měl jsem blok. Ten jeden rok mne však naučil kauzalitu a jiné vnímání reality. To změnilo můj život, vše jsem vnímal v souvislostech.
Jsem pacifista a na vojnu se mi nechtělo. Měl jsem úraz, ale stejně jsem tam šel. Naštěstí ne k tankistům, ale ke spojařům. Byla to jedna velká magie, neuvěřitelné příběhy, dotáhl jsem to na nadporučíka týlu, ale nakonec jsem skončil jako nevoják. Žádný tlustý román psát nebudu, nerad na to vzpomínám. Už by mne asi nevzali.
Pracoval jsem v pěti místech jako vychovatel, vždy, když už mne chtěli vyhodit, jsem přešel na lepší místo. Střední škola mi šla, obor vychovatel-pracovník PO SSM. U své druhé maturity jsem měl tři jedničky. Jak mám dělat vychovatele, mne však nenaučili. Fandím si, že toho vychovatele bych zvládl až nyní. V roce 1996 jsem odešel z posledního místa a nastoupil kariéru schizofrenika. Dostal jsem důchod a za pěr let jsem rozšířil svoji schizofrenii o esoterické schopnosti a magii.